Zápisníček pokladní z Lidlu

 …v bezpečnostním rámu pískáte jako čajová konvice, brutálně popravováni pohledy morálně uvědomělejších zákazníků stojících u přeplněných pokladních pásů…  …Nebo vám, v případě opravdu velké porce smůly, sebere poslední prázdný vozík překvapivě agilní senior s párem francouzských holí… A to je jen zlomek toho, jak dokáže Miroslav Komínek, zástupce ředitele přerovských strážníků popsat dennodení práci svých kolegů. Pokud chcete každý den začínat s úsměvem na rtech, doporučuji lajknout stránku Městské policie Přerov , a jejich příspěvek přečíst celý, opravdu nebudete litovat. Jako rodilá přerovačka jsem na tyto strážníky pyšná, opravdu kvalitně literárně ztvárněné popisy zásahů strážníků, které se jen tak nevidí. Už si jich všimli i média. Takhle bych chtěla jednou taky psát o své práci. 😂😂

Když vidím tenhle kvíz, tak se mi vybaví včerejší hláška starší zákaznice, která vyskládává věci na pokladní pás, už to má všechno a najednou objeví ve vozíku, že ještě čoketku zapomněla, tak pro sebe dodává: „ ještě tu kokotku… “  😂 😂

Včera mi stálý zákazník staršího ročníku, který mě má v oblibě a který si pro lascivními průpovídku nechodí daleko, povídá: „ Lepší nežli husa pečená, je holka svlečená. “ Prej se to tak mezi chlapama říká. Já to teda slyšela prvně. 😃 No ten se zase vodkopal. 😂😂

Včera se mě sousedka zeptala: „ Máte dovolenou? “ Povídám: „ Né, pořád marodím s tím kotníkem, ale už se brzy chystám do práce, jen se trochu bojím, co to s ním udělá, když ho pořád cítím. “ A ona na to:„ Ještěže sedíte jen za tou pokladnou. “ Aha, tak to jsem neměla slov, ty zkreslené představy zákazníků o naší práci mě nepřestavají fascinovat. 😂😂

 Není směna, abych si nepřipadala jako ředitel školy ve filmu Marečku, podejte mi pero, který na chodbách školy potkává Hujerovic rodinu dotazující se na Hujera: „ Hujer, studuje tady Hujer? “ a který jen odpovídá „ O patro výš, kreslírna! “ akorát s rozdílem, že já každou směnu slyším dotazy zákazníků: „ Piškoty, kde máte piškoty? “ a hned v zápětí „ Smetana do kávy, máte smetanu do kávy? “ takže neustále odpovídám: „ Čtvrtá ulička! “ 😊 Je zajímavé, že nejčastěji se hledá právě sortiment ve čtvrté uličce, mezi TOP patří: piškoty, strouhanka, šlehačka ve spreji, hrubá mouka, smetana do kávy, ocet, sladidlo, jedlá soda, solamyl, sůl, koření, mák, ale i mléko a mouky. :-) Vyjimku jen tvoří dětská krupice, která je ve třetí uličce... Nejvíc mě stejně překvapí dotaz zákazníka, který hledá sortiment první uličky, člověku pak vrtá hlavou kudy přišel?😁

Jirko, Katko, Jano! Kaufland oslovuje své zákazníky jménem! Třeba tento týden Kaufland potěší Zuzku. Trhá mi uši, když je Kaufland Zuzčina první volba. Jak se s tím mám ale vyrovnat, když kopu za ten Lidl? Proč zrovna já? Ano, připouštím, že si tuhle reklamu beru příliš osobně, než je zdrávo. 😂😂 Disney Hannah Montana GIF from Disney GIFs Kolegové v Kauflandu jsou ovšem borci, když připravují všechno zboží s láskou, pečlivostí, a osobním nasazením pro každého jejich zákazníka. Ať už je to Jana, Jirka, Lucie, Martin či Jakub. Pro zaměstnance tohoto obchodního řetězce totiž nejsou lidé, kteří k nim chodí nakupovat, jen obyčejní zákazníci tvořící jeden anonymní dav. Pro ně je to Jirka, který má rád jogurty, nebo Marie, která chodí do Kauflandu pro křupavé croissanty. 👍 Úplně se stydím, když vysypu plech croissantů, že přitom nemyslím na Marušku, která je má nejradši nebo nevybaluji jogurty s dostatečnou láskou k Jirkovi. Kolegové v Kauflandu jsou holt jinej kádr, no...😊👏 Ale dyť jo,

Tak těmito slovy komentovala jedna naštvaná starší zákaznice situaci, kdy jsme ji nemohli nabídnout kolečko, protože jsme v tu chvíli žádné neměli a ona tak byla nucena nakoupit si do příručního košíku. Přitom holky byly ochotny ji rozměnit jakoukoli bankovku, i když nesmíme rozměňovat. Tvrdila, že žádnou nemá, ale na mé pokladně platila paradoxně tisícovkou a ne bezkontaktně (podle jejího míněného světa, samozřejmě mi nákup nechala v odkládacím oddílu a šla si za vrácené peníze pro vozík. Přišla si vyloženě vylít zlost. Nikdy bych nevěřila, že to blbé kolečko může být velký problém. Proč se lidi chtějí rozčilovat k vůli takové blbosti? Také žijete v bezkontaktním světě, kde váš život závisí na kolečku do vozíku? 😁 

Ukázková situace: 3 pubertální kluci (11-12 let) čekali před pokladnou u parapetu na svého stejně starého kamaráda, od kterého se na moment distancovali. Stál ve frontě a na páse měl položenou krabičku s prezervativy. Když mi je zaplatil, tak se na ně otočil se slovy: „ Vidíte, vždyť na tom nic není!!! “ 😁 Jsou to ještě bezprostřední děcka, když jsem je viděla, měla jsem nutkání něco vtipného pronést, ale nechtěla jsem ho ztrapnit, napadlo mě se ho zeptat, zda prohrál sázku, ale bylo vidět, že se k tomu hrdinně postavil, aby byl poplácán kamárady po rameni… Když pak míjeli Lidl, tak jsem je viděla, jak si je venku rozpočítavají.  Pak vás taky pobaví, když se dva borci ročník 98 smějí tomu, když chci po nich prokázat věk, prostě jako malí puboši. :-) A těmhletěm lidem my prodávame alkohol. 😁 Ale jo, jám jim tu pubertu přeju... 😁  No a pak je tu další extrém. Sotva stačím namarkovat první pivo a požádat o prokázaní věku, tak už se mi zákazník sám od sebe prokazuje, přitom ročník 95! B

Napsala mi již bývalá kolegyně z Lidlu, která se rozhodla prodávat v menší prodejně potravin, že je z ní vedoucí na prášky a říká ji: „ Kam pořád tak spěcháte? “ Musela se naučit pracovat pomaleji, neběhat a hlavně nikam nespěchat. Když jsem to tak četla, tak si říkám, že Lidl je už opravdu diagnóza a že teprv až z toho kolotoče člověk vypadne, tak zjistí, jak se honil. Hned po čipnutí náš pomyslný otáčkoměr výkonu se otočí na 100 % a tuhle hladinu si víceméně udržuje celou směnu mimo pauzu, pohybujeme se zrychlenou chůzí, občas i běháme (můj chlap mi teda říká, že bych měla běhat jen v sebeobraně), ale neběhejte, když potřebujete dodělat svou práci a zákazník na pokladně nepočká? 😁😁 V Lidlu žijeme opravdu rychlým tempem, ani si nedokážu uvědomit nějakou činnost, kdybychom zaměstnali jen oči. No su zvědává jak se to na nás podepíše. 😁😁 

 Za svou pětiletou kariéru jsem zažila tři radikální přestavby, takže chápu, že ne každý zákazník to vezme s pochopením. Je zajímavé, když se podívám na harmonogram našich přestaveb (říjen 2015, květen 2017, únor 2020), že vám takový zákazník nakonec řekne: „ Vždyť jste to předělávali teprve nedávno! “ Ale, že to bylo před víc než rokem, si nechce vymluvit. 😁😁 Zákazníci vůbec ztrácí pojem o čase, zvláště když na příchod pokladní čekají necelou minutu, ale oni tam prostě stojí už půl hodiny!!!! Takže rok sem, rok tam, to je jedno. 😊 Nebo mě vyvede z míry pravidelný zákazník, který po půl roce od přestavby se mě zeptá na nějakou základní potravinu běžné potřeby, si říkám: „ Kudy chodil toho půl roku, myslí to vážně? “ 🙈 Prostě to přeskládáváme schválně, aby zákazník nic nenašel, to se ví! 😂😂😂

Vemte si příklad ze mě. Jednou se mi stala taková… taková věc. Však to znáte. Platila jsem u nás v sámošce stokorunou a viděla jsem, že pokladní předchozímu zákazníkovi drobila stovky padesátikorunami, když mu vracela osmset… Když jsem zaplatila, tak jsem ji nabídla, že mám v peněžence ještě 4 stokoruny, jestli je nechce rozměnit, uvítala to a poděkovala mi… No a o den později na mé pokladně podobná situace, měla jsem v pokladním šuplíku poslední dvoustovku, zákazníkovi jsem se zmínila, že už nemám z čeho vracet, že mi chybí dvoustovky, že teda drobné nemusí hledat. No a pak jsem obsluhovala zákazníka stojícího za ním, který to slyšel a po zaplacení mi nabídl, že má dvoustovek plnou peněženku, že mi rád pomůže, vysázel mi dvoustovky za 2 tisíce! 😊 Jestli jste někdy měli prázdné pokladní přihrádky, tak víte, jak moc tohle pomohlo! 😊 A hlavně jsem nečekala, že se mi to tak rychle vrátí, když jsem pomohla jedné pokladní. Nebo jiná příhoda… Smysl pádlování (střídání odkládacího prostoru

Naučila jsem se rozlišovat zákazníky, kteří svou účtenku (hlavně tu velice dlouhou) rozmačkají v dlani nebo mi ji tam nechají, to mě vždycky uklidní, a pak zákazníky, kteří si účtenku vždy kontrolují třeba u parapetu, to pak vždycky znervozním a po očku na ně koukám, zda odejdou nebo ne. Na pokladně to pro mě bylo, je a bude vždy psycho, ale jinak mě to moc baví... 😂😂😂 Když já to tak nemám ráda, když mi zákazník najde chybu... 🙈 Jsme jen lidi, buďme lidštější k chybám ostatních.

„Na Bělehrad!“ Jak by řekl Švejk... 😁 Aneb, když v práci nedáváte pozor a necháte nohu tam, kde nemáte. Je to má první zlomenina v životě a druhý pracovní uraz v Lidlu. V podstatě jsem naplnila tabulku statistiky, kdy mezi nejčastější pracovní úrazy v Lidlu se řadí řezné rány, zlomenina kotníku a popáleniny (pár záseků na ruce už taky mám). Oba kotníky na jedné noze jsou zlomený, což jsem nečekala, myslela jsem si, že je to naražený a že to za chvíli rozchodím. Bolí to jako čert. Je to takový zvláštní pocit, když do práce jdete po svých a domů se vracíte o berlích. Na pohotovosti jsem strávila 2 hodiny, když viděli mou jmenovku a pracovní oblečení, tak si prve mysleli, že jsem pošťačka, ale když jsem jim řekla, že jsem z Lidlu, tak hned to bylo jak se jim dobře v Lidlu nakupuje, a kdy postavíme nový Lidl v Přerově, a že platí dobře své zaměstnance (takže PR funguje na výbornou), no a taky mi stačili vyčinit, že prostě tu karamelovou zmrzlinu máme pořád vyprodanou! 😂 Pobavilo mě, když

Je to pár týdnů co jsem byla nakoupit v našem Lidlu, byla špička a jely všechny pokladny, přede mnou celkem fronta, stejně tak i na ostatních pokladnách a já se zadívala na jeptišku, která právě vyskládávala na pás, pěkně pomalu zvedala jednu věc za druhou jako ve zpomaleném filmu. Když jste se na ni chvíli divali, tak na vás přenesla klid, zvláštní aura se kolem ní vytvořila, najednou jste přestali vnímat okolní shon a hluk. Ten klid, resp. vědomí, že není kam spěchat, jsem ji záviděla. Kdybych byla za pokladnou, tak dopředu vím, že bych tyhle pomalý lidi proklínala, to je prostě deformace, jak všechno musí být rychle rychle, bohužel i ta pokladní nepřímo zákazníka nutí, aby byl rychlý. 😒 Od rána po čipnutí honíme čas jak na nějakým maratonu a zastavíme se až při odčipnutí v cílové rovince… Lidl nasadil laťku hodně vysoko a ještě nám přidal na výkonu, když nemůžeš, tak prostě přidej víc. Pracujeme ve stresu, že se něco nestíhá. Dá se ten stres dlouhodobě vydržet, připadně ho odboura

Tak tohle bylo moje včerejší heslo dne, první zákazník mě ale rozesmál, no smáli jsme se oba, začal mu zvonit telefon touhle hláškou: „ Haló, to jsem já tvůj mobilní telefon. Někdo ti volá. Já zvoním, já zvoním, já zvoním. Tak už mě zvedni. Hej slyšíš mě?! Já zvoním, haló?! Já stále zvoním. Tak už mě konečně zvedneš!!!! Já zvoním, já zvoním, já zvoním!!! Tak už mě sakra zvedni!!! Já zvoním!!! “ Bylo komické, jak se snažil svůj uřvaný telefon umlčet dlaní přiloženou na svou náprsní kapsu, chudák nevěděl co dělat dřív, jestli zaplatit nebo to zvednout, bylo vidět jak se to v něm bije, tak jsem ho uklidnila, že v pohodě, že si to ráda poslechnu celé... 😂 Překvapilo mě, že je stále v kurzu tohle vyzvánění, tohle si pamatuji v době, kdy byly mobilní telefony na svém začátku.😂 No a když už to zazvonilo třetímu zákazníkovi, který se mi omlouval, tak jsem se musela smát, a řekla opět, že v pohodě, že mám dnes na zvonící telefony nějaký štěstí. Nějak mi to včera vůbec nevadilo.😂 Všimla jse

Vím, že v naší profesi se nesmíme divit ničemu, jinak bychom z údivu nevyšli, ale včera na pokladně opět perla, jedna starší zákaznice komentovala velký nákup asi za 1,7 tisíce mladé zákaznice před ní. Nahlas si brblala: „ Asi bude konec světa nebo co. “, nejdřív jsem nevěřila vlastním uším a raději dělala, že to neslyším, ale ona to zopakovala znova. Mladá paní se bránila, že je to nákup na týden. Bylo mi jí líto, že je vystavena posměchu, ale bohužel jsem se v tu chvíli nezmohla na slova zastání, což mě teď moc mrzí, protože ona byla zrovna tím vzorným příkladem zodpovědnosti, narozdíl od brblající zákaznice, která měla nákup o pár položek a evidentně si příjde nakoupit znova, co doma taky, že? Každopádně palec nahoru všem zodpovědným zákazníkům, kteří příjdou jednou za týden! 👍 ❤️

Včera v hodině „seniorů“ mě pobavila kolegyně, ale zároveň mi ji bylo líto, když do sluchátka volala SOS, prý jestli ji nemůže být přidělena asistenka prodeje, protože nezvládá najednou řešit milion dotazů zákazníků a potřebuje se ihned vrátit do pekárny. 😂😂😂

Píše se 12. listopad 2018, nevím čím to, ale na prodejně upoutávám pozornost obstarožných pánů, kteří mě vřele zdraví a lichotí mi. V tento den to ovšem dostalo novou úroveň, od jednoho takového jsem dostala pozvání na schůzku, kterou jsem ovšem odmítla. Vizitku mi vložil tajně při placení, nestihla jsem ani reagovat. Milá vzpomínka. ♥

Už druhý den sedím intenzivně na kase a musím říct, že mi ta rouška zúžila vidění, kdykoli skloním hlavu dolů, abych vytáhla drobný ze šuplíku, musím se od šuplíku odtáhnout, abych se mi rozšířil obzor, opravdu mi ve vidění pod sebe brání rouška, už se mi stalo, že mi zákazník v nestřeženém okamžiku položil na pult peníze a já čekala až se sbalí a zaplatí a pak když se nic nedělo, jsem se začala zajímat o platbu. Já ty položené peníze vůbec neviděla! Takže trapas, naštěstí to zákazník chápal, že mám ztížené podmínky. Díky roušce si ani nedokážu zkontrolovat, zda mám nějaké drobky na ehmm... na hrudníku. 😂😂 Ale to si nestěžuji, to jen postřeh na okraj dne, takové bezbarvé, nic neříkající tlachání upovídané tety. 😂

Kouzlo nechtěného. Lidl je jediný obchod, který dokáže s koronavirem držet krok. :-D Posbírala jsem pár střípků tak, jak šel čas v našem Lidlu. Od pondělí 13. ledna 2020 > Asijský týden : Ujišťujeme se, že nákaza koronavirem není tak nebezpečná a pravděpodobná, protože „Všechno, co pochází z Číny (made in China), nemá dlouhou životnost.“   Od pondělí 24. února 2020 >  Italský týden : Jsou lidé, kteří na svoji lyžovačku vzpomínají léta. Ale jsou i lidé, na jejichž lyžovačku bude léta vzpomínat celý národ.  Od pondělí 2. března 2020 > Lesk a čistota : Umýváme si ruce, jako bysme krájeli jalapenos pro celou várku nachos a měli jsme si hned sundat kontaktní čočky.  Od pondělí 9. března 2020 > Bombastiský týden : Koronavirus je tikající bomba.   Od pondělí 16. března 2020 > Retro týden : Zavřené hranice, zákaz cestování, prázdné regály, dlouhé fronty.  Od pondělí 23. března 2020 > XXL týden : Nechci zlehčovat situaci týkající se koronaviru. Ale takhle bysme mohli

Slovy Napoleona „Na vojně se mění situace každým okamžikem.“ tak těmito slovy by se dala popsat situace včera a dnes. Ještě v pondělí byla rouška v Česku aparátem podivínů, v carském Rusku pouze předmětem vášnivým debat v anarchistických kroužcích, ale dnes je její používání zcela běžné! V pondělí jsme na lidi s rouškou koukali s despektem a už v úterý to bylo přesně naopak! Musím říct, že i na prodejně se situace zklidnila i co počtu lidí a naši zákazníci šli vzorným příkladem (až na pár vyjimek), byla to přehlídka různých typů roušek, bylo vidět, že to lidi berou vážně, včetně seniorů a že i tomu od práce ušmudlanému dělníkovi to nebylo lhostejné. Velké díky patří ženám z Bystřice pod Hostýnem, kterým nejsou prodavačky lhostejné a které ve volném čase pro nás šijí roušky! ❤️ #rouškyvšem 😷 Zdroj fotky:  Bystrý Bystřičan

Včera jsem čelila dotazům: „ Kde máte Ramu? “ S lítostí jsem říkala, že Rama bohužel není. Když už se dotaz opakoval po několikáté, tak mě to přivedlo k otázce, proč lidi kupují Ramu? A tady je odpověď:  

Dneska se to moje zrcadlo u pokladní brány tak rozhicovalo, že mi naskytlo letní výjev - pána v letním triku, riflích a žabkách bez ponožek. Musela jsem se kounout dvakrát jestli dobře vidím. Lehký úsměv, prostě „ Léto je léto, když svět patří snílkům, když můžem jen v tílku ven jít… “

K moji kolegyni příjde na pokladnu od pohledu arogantní zákazník, namarkuje mu 10 rohlíků, zákazník se ani neobtěžuje říct, že chce platit kartou, to si musí kolegyně odvodit z jeho gesta, když kartou zamává. Karta udělá píp píp, kolegyně ho slušně požádá, aby to zkusil znovu, že ji to hlásí neznámý typ karty, zákazník se netváři, že by chtěl akci zopakovat a rozčiluje se: „ Cože? To si děláte prdel? Já mám platinovou kartu! “ Tahle reakce kolegyni zaskočila, stejně tak i dalšího zákazníka, který se hned ujal slova: „ Na to se vás pokladní neptala! “ Zákazník na to reagoval: „ Ty drž hubu šupáku! “ Druhého zákazníka to nechalo ale chladným a říká: „ Šupáku mi říká ten, který platí platinovou kartou 10 rohlíků a sám ma na sobě tepláky? “ Zákazník zrudnul, mezitím proběhla karetní operace, nezmohl se už na nic a s ostudou odešel. Zákazníci ve frontě z toho dostávali záchvat smíchu. Je fajn a potěší to, když arogantní chování vůči nám pokladním není některým zákazníkům lhostejné. :-)