Včera se mě sousedka zeptala: „Máte dovolenou?“ Povídám: „Né, pořád marodím s tím kotníkem, ale už se brzy chystám do práce, jen se trochu bojím, co to s ním udělá, když ho pořád cítím.“ A ona na to:„Ještěže sedíte jen za tou pokladnou.“ Aha, tak to jsem neměla slov, ty zkreslené představy zákazníků o naší práci mě nepřestavají fascinovat. 😂😂
Já se z toho mýho zákazníka, staršího svobodnýho pána, který mě nešetří básničkama asi zblázním. 😂 Včera mě hledal na pokladně, kdepak je ta Zuzana, jestli má odpolední, že prý pro mě má básničku. Ale to bych nesměla mít skvělou kolegyni, která když ho odbavila na pokladně, tak mě vytáhla ze zázemí, kde jsem čekala na čipnutí a udělala mu radost. No a jak jsme se na sebe dívali před pokladnama, tak mi tu básničku střihl, v podstatě mi chtěl zalichotit a uvést do rozpaků zároveň jinak si neumím vysvětlit, proč mi tohle říkal: „Já vím, že pionýrky určitě nepamatujete, že jste byla na houbách, ale poslouchejte: My jsme malé pionýrky máme ještě malé dírky až budeme svazačky budem prc*t za kačky až budeme ženy míru budeme mít velkou díru.“ Kdyby jen věděl, že jsem ještě stihla být tou pionýrkou, že ten jeho odhad nebyl tak přesný.... 🙈😂😂😂😂
Komentáře
Okomentovat