Napsala mi již bývalá kolegyně z Lidlu, která se rozhodla prodávat v menší prodejně potravin, že je z ní vedoucí na prášky a říká ji: „Kam pořád tak spěcháte?“ Musela se naučit pracovat pomaleji, neběhat a hlavně nikam nespěchat. Když jsem to tak četla, tak si říkám, že Lidl je už opravdu diagnóza a že teprv až z toho kolotoče člověk vypadne, tak zjistí, jak se honil. Hned po čipnutí náš pomyslný otáčkoměr výkonu se otočí na 100 % a tuhle hladinu si víceméně udržuje celou směnu mimo pauzu, pohybujeme se zrychlenou chůzí, občas i běháme (můj chlap mi teda říká, že bych měla běhat jen v sebeobraně), ale neběhejte, když potřebujete dodělat svou práci a zákazník na pokladně nepočká? 😁😁 V Lidlu žijeme opravdu rychlým tempem, ani si nedokážu uvědomit nějakou činnost, kdybychom zaměstnali jen oči. No su zvědává jak se to na nás podepíše. 😁😁
Já se z toho mýho zákazníka, staršího svobodnýho pána, který mě nešetří básničkama asi zblázním. 😂 Včera mě hledal na pokladně, kdepak je ta Zuzana, jestli má odpolední, že prý pro mě má básničku. Ale to bych nesměla mít skvělou kolegyni, která když ho odbavila na pokladně, tak mě vytáhla ze zázemí, kde jsem čekala na čipnutí a udělala mu radost. No a jak jsme se na sebe dívali před pokladnama, tak mi tu básničku střihl, v podstatě mi chtěl zalichotit a uvést do rozpaků zároveň jinak si neumím vysvětlit, proč mi tohle říkal: „Já vím, že pionýrky určitě nepamatujete, že jste byla na houbách, ale poslouchejte: My jsme malé pionýrky máme ještě malé dírky až budeme svazačky budem prc*t za kačky až budeme ženy míru budeme mít velkou díru.“ Kdyby jen věděl, že jsem ještě stihla být tou pionýrkou, že ten jeho odhad nebyl tak přesný.... 🙈😂😂😂😂
Komentáře
Okomentovat