Už druhý den sedím intenzivně na kase a musím říct, že mi ta rouška zúžila vidění, kdykoli skloním hlavu dolů, abych vytáhla drobný ze šuplíku, musím se od šuplíku odtáhnout, abych se mi rozšířil obzor, opravdu mi ve vidění pod sebe brání rouška, už se mi stalo, že mi zákazník v nestřeženém okamžiku položil na pult peníze a já čekala až se sbalí a zaplatí a pak když se nic nedělo, jsem se začala zajímat o platbu. Já ty položené peníze vůbec neviděla! Takže trapas, naštěstí to zákazník chápal, že mám ztížené podmínky. Díky roušce si ani nedokážu zkontrolovat, zda mám nějaké drobky na ehmm... na hrudníku. 😂😂 Ale to si nestěžuji, to jen postřeh na okraj dne, takové bezbarvé, nic neříkající tlachání upovídané tety. 😂
Já se z toho mýho zákazníka, staršího svobodnýho pána, který mě nešetří básničkama asi zblázním. 😂 Včera mě hledal na pokladně, kdepak je ta Zuzana, jestli má odpolední, že prý pro mě má básničku. Ale to bych nesměla mít skvělou kolegyni, která když ho odbavila na pokladně, tak mě vytáhla ze zázemí, kde jsem čekala na čipnutí a udělala mu radost. No a jak jsme se na sebe dívali před pokladnama, tak mi tu básničku střihl, v podstatě mi chtěl zalichotit a uvést do rozpaků zároveň jinak si neumím vysvětlit, proč mi tohle říkal: „Já vím, že pionýrky určitě nepamatujete, že jste byla na houbách, ale poslouchejte: My jsme malé pionýrky máme ještě malé dírky až budeme svazačky budem prc*t za kačky až budeme ženy míru budeme mít velkou díru.“ Kdyby jen věděl, že jsem ještě stihla být tou pionýrkou, že ten jeho odhad nebyl tak přesný.... 🙈😂😂😂😂
Komentáře
Okomentovat