Přeskočit na hlavní obsah

Platinová karta není všechno aneb jak se znemožnit v jedné minutě?

K moji kolegyni příjde na pokladnu od pohledu arogantní zákazník, namarkuje mu 10 rohlíků, zákazník se ani neobtěžuje říct, že chce platit kartou, to si musí kolegyně odvodit z jeho gesta, když kartou zamává. Karta udělá píp píp, kolegyně ho slušně požádá, aby to zkusil znovu, že ji to hlásí neznámý typ karty, zákazník se netváři, že by chtěl akci zopakovat a rozčiluje se: „Cože? To si děláte prdel? Já mám platinovou kartu!“ Tahle reakce kolegyni zaskočila, stejně tak i dalšího zákazníka, který se hned ujal slova: „Na to se vás pokladní neptala!“ Zákazník na to reagoval: „Ty drž hubu šupáku!“ Druhého zákazníka to nechalo ale chladným a říká: „Šupáku mi říká ten, který platí platinovou kartou 10 rohlíků a sám ma na sobě tepláky?“ Zákazník zrudnul, mezitím proběhla karetní operace, nezmohl se už na nic a s ostudou odešel. Zákazníci ve frontě z toho dostávali záchvat smíchu. Je fajn a potěší to, když arogantní chování vůči nám pokladním není některým zákazníkům lhostejné. :-)



Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

No, jo v Albertě…

Ve frontě stojí takový dva staří pánové, evidentně se znaji, začínám obsluhovat toho prvního a povídám: „ Dobrý den, máte aplikaci Lidlu plus? “ „ Ne nemám, je pomalá, to ta albertovská je rychlejší. “ a ten druhej pán na toho prvního: „ No jo, ale v Albertě zas nemají takový krásný prodavačky. “ ❤ 😃

Pionýrky, svazačky a ženy Míru

Já se z toho mýho zákazníka, staršího svobodnýho pána, který mě nešetří básničkama asi zblázním. 😂 Včera mě hledal na pokladně, kdepak je ta Zuzana, jestli má odpolední, že prý pro mě má básničku. Ale to bych nesměla mít skvělou kolegyni, která když ho odbavila na pokladně, tak mě vytáhla ze zázemí, kde jsem čekala na čipnutí a udělala mu radost. No a jak jsme se na sebe dívali před pokladnama, tak mi tu básničku střihl, v podstatě mi chtěl zalichotit a uvést do rozpaků zároveň jinak si neumím vysvětlit, proč mi tohle říkal: „Já vím, že pionýrky určitě nepamatujete, že jste byla na houbách, ale poslouchejte: My jsme malé pionýrky máme ještě malé dírky až budeme svazačky budem prc*t za kačky až budeme ženy míru budeme mít velkou díru.“ Kdyby jen věděl, že jsem ještě stihla být tou pionýrkou, že ten jeho odhad nebyl tak přesný.... 🙈😂😂😂😂

Ach ty děti…

Nedávno na mé pokladně okřikoval své ani ne pětileté děti tatínek, že by se jeden ustrnul, pořád mu někam couraly, kam neměly a on z toho byl značně nervozní. Bylo vidět, že by nákup chtěl mít co nejrychleji za sebou, stoupnul si přede mě a očima nálehal, ať si pohnu. A jak tak důrazně po těch dětech křičel, tak jsem se přistihla, že jsem měla strach udělat při markování chybu, abych jednu taky nechytla. ☺