Zápisníček pokladní z Lidlu

Prupovídka pro dnešní den od „mojeho“ stálého a nahluchlého (proto věčně uřvaného) zákazníka, starýho vlka, se kterým jsem se zrovna potkala u vybalování alkoholu: „Kořalička, teta moje, pořád se mnou požďuchuje, kořalička teta má, ta se má.“ 😃 S takovou za chvíli vydám sbírku básní „Odposlechnuto v Lidlu“ .

Znala jsem to jen z vyprávění kolegů, kdy milosrdný zákazník zaplatil nákup za nějakou tu babičku v nouzi, no a včera jsem takového zákazníka měla na pokladně poprvé i já. Ještě při vybalování na pás, babička vtipně poznamenala, že by ji to zákaznice před ní mohla zaplatit, když se jejich nákupy vlivem posunu pásu začly spojovat. No a když došlo k oznámení částky, tak mi zákaznice říká, přimarkujte i ten druhý. No, předvánoční čas dělá své. 🙂

Už jsem tu o něm psala, oblíbil si mě takový starší pán, samotář, který hůř slyší, proto řve a který mě prupovídkama nešetří, no dnes opět perlil, dokonce si počkal, až obsloužím zákazníka, aby mi mohl zařvat tuto prupovídku k Mikulášovi: „Povídá mi Anděl, milý Zdeňku, přilétl jsem na peruti a na nadílku na*eru ti.“ Jako líbí se mi jeho styl, že se s tím s prominutím ne*ere , resp. že sympatie neskrývá, ale tož toto? Takhle mě vyvést z konceptu slušné pokladní. 🙈😂

To si takhle uklízím masovou truhlu, obklopena kyblíky, hadrem a puckou, balancuji na hraně chlaďáku, hlavou ponořená až na dno, kdy stačí jemné postrčení a jsem tam celá, když v tom okamžiku příjde za mnou zákazník a říká: „Dobrý den, já vím, že tu asi nepracujete, ale mohla byste mi prosím pomoc?“ Po chvíli nechápavého ticha, říkám: „Dobrý den, máte štěstí náhodou zde pracuji, s čím vám mohu pomoci?“ A jak jsme si to společeně vyšli do čtvrté uličky hledat hledanou věc, neodpustila jsem si poznámku: „Podle čeho jste usoudil, že tu nepracuji? Ale rychle jsem ji zamluvila, protože pak jsem si to rosmylela, že to vědět ani nechci. 😃  Pozn. ilustruční foto je nedokonalá „parafráze“ na jedno meme, který se mi původně do Lidl konceptu moc nehodilo.

Veliký dík některým našim zákazníkům, že dokážou zpříjemnit naši práci. Dnes opět pozitivní reakce od zákazníka. Přišel za mnou přímo do pekárny, že nemůže najít tlakový čistič trubek, že prý to obešel a nic nenašel. No nechtělo se mi to obcházet a hledat něco, co nevím ani jak vypadá, tak jsem si zavolala přítele na telefonu, jenže on zrovna svačil, teda svačila, takže následovalo „tddddm“. No nic, omlouvám se zákazníkovi, že se nemůžu „dovolat“ a navrhuji, že mu to zjistím přímo od kolegyňky specializující se na NF, že tu budu cobydup. Běžím za kolegyňkou až na zázemí a ptám se: „Prosím tě, kde najdu ten čistič trubek?“ Ona neváha, zalistuje letákem a říká: „Osmý řádek vlevo dole“ teda vlastně: „Vnitřní strana pondělního NF od INOUTů.“ Takže zpět na místo, a taky že jo, byl tam! Prostě perfektní spolupráce. Pán mi strašně děkoval, že to vůbec neviděl, prý jsem úžasná a že mi bude do smrti sloužit. ❤ Tož to mě tak potěšilo, že ho moje ochota potěšila, že si tohle opět musím uchovat do

Těmihle slovy by se dal popsat jeden pravidelný zákazník, který si mě oblíbil. Je to starší pán, oblečený do šusťákové soupravy a je prý nahluchlý, proto mluví nahlas, no kdyby jen mluvil nahlas, ale on vyloženě řve a z intonace hlasu by si člověk myslel, že je naštvaný a stěžuje si. Ale vždycky mu zazáří oči, když mě vidí, takže zlý, jak by se mohlo zdát, asi nebude. V minulosti mi střihl báseň: „Dívča, já za to opravdu nemohu, že máš oči, jak jasnou oblohu. Když se ti podívám do očá, celý svět se mnou zatočá.“ No jenže jak on nemluví, ale vyloženě řve, tak tuhle báseň po mně řval v první uličce, takže jsem si užila pár vteřin pozornosti, někdo by si tehdy mohl myslet, že si stěžuje na nedostatek citronů na vánočním trhu. Jako potěšil, tohle se mi stalo poprvé, co mi chlap na veřejnosti bez zábran něco takového osobního řekl. Těch básní nebo prupovídek mi už řekl několik, škoda, že jsem si je ze začátku nevryla do paměti. 🙈 No a dneska opět překvapil. Už pochopil, že mě najde v pekár

Máme nové terminály a někteří zákazníci si ještě nezvykli přikládat až nahoru k symbolu bezkontaktu. Zákazník opět přikládá dole, tak mu povídám: „ Musíte vejš .“ Na to mi zákazník odpoví: „ To víte, já jsem ten dolňák, tak automaticky dole. “

Včera mě pobavil zákazník na kase. Já: Dobrý den, aplikaci Lidl plus máte? Z: Nemám, víte, já jsem chudobný.  Já: 1.670 Kč prosím.

Top hláška mojí kolegyně aneb jak dokázala zvládnout obtížnou situaci na prodejně. Jede si s velkým kartoňákem plných krabic z pekárny středem prodejny a volá mile na zákazníka: „ S dovolením, jen projedu, můžete mi uhnout na stranu? “ Zákazník: „ Ne, nemůžu, jsem váš chlebodárce! “ Kolegyně s úsměvem: „ Tak to děkujeme za vaše dary! “ 😄

Když jsem včera přistoupila k násypníku rohlíků typicky ženským krokem nebojácné slonice a s razancí a vášní jsem ty rohlíky začala dosypávat, tak mi zákaznice z ničeho nic povídá: „ Váš muž vás doma ale musí poslouchat, že!? “ Nevěřila jsem vlastním uším, tak jsem se zmohla jen: „ Co prosím? “ Když mi to zopakovala podruhé, tak jsem neměla slov. No někteří zákaznici mě dokážou pěkně zaskočit a pořád mě nepřestávají překvapovat. :-D

Kolegyně zdraví zákazníka: „Dobrý den…“ ale než to stačí doříct celé, tak zákazník na ni: „Aplikaci nemám!“ , a když na to kolegyně: „Co prosím?“ , tak jsem se musela začít smát, protože mi bylo jasný, že to přeslechla a zákazník to bude muset znovu zopakovat. „Aplikaci nemám, chtěl jsem vám jen ušetřit hlasivky!!!!“ Zrovna když zákazník šetří hlasivky pokladní, tak ona neslyší, no nezabili byste ji? 😃 😃 Většinou pozoruji, že takové šetření našich hlasivek ze stran zákazníků způsobuje, že si kolem toho povíme víc, než kdybychom tu slavnou větu na aplikaci dořekli celou. 😃 😃 Takže o žádném šetření nemůže být řeč. 😃 😃

To si tak vybalujete a zrovna v tom nejlepším, když se dovídáte nějaké pikantní informace, vás odvolají na pokladnu nebo zákazník něco chce. 😃 No některý konce se už prostě nedovím, no. 🤣🤣

Když se kolegyni na kase daří dělat storna za 60 a pak za 80 tisíc a ve sluchátku slyšíte zoufalé: „ Pojďte mi to prosím zase otočit, já tady normálně prodávám auta. “ 🤣

Když se chci vzdálit z pekárny, abych udělala nějakou práci na prodejně nebo šla na pauzu, nesmím se dívat do regálu s pečivem, protože jinak bych neodešla vůbec. 🤣

Čím dál víc si na pekárně připadám jako vlk  v digitální hře Nu pagadi, jen s rozdílem, že nesbírám vajíčka  od čtyř slepiček , ale zachytávám potenciální FA (rozuměj chybějící artikl) ze tří regálů pekárny - našeho BBA, baleného a dodavatelského pečiva. A místo zajíce na mě zvoní automat na lahve (pro naši hru bychom ho spíše využili jako „čtvrtou snášející slepici“) Začátek je pro mě pozvolný, stíhám odchytávat, s pokročilou hodinou, resp. s vyšším skóre, se ovšem tempo vražedně zvyšuje a bez ztráty „vajíčka“ se to neobejde. Mám jen tři vajíčka k dobru, nad kterými revizák na dostupnost přimhouří oko, soustředím se tedy na koordinaci pohybů, neboť jedno zaváhání a FAčka se sypou. Kdyby to tak šlo pauznout. Blíží se konec hry a s překonanou hranicí 999 se dostavuje úleva a dobrý pocit... Tahle hra mě neskutečně baví, i když je to hodně náročný, tak si ji s chutí zahraju znova, abych si vylepšila či nahrabala skóre. V tomhle tom jsem docela velký zarputilec. Pamatuji dobu, kdy jse

To jednou rovnám oblečení v regálech aktuální nabídky spotřebního zboží a příjde za mnou zákazník s dotazem: „ Máte polštářky? “ Nezvykle formulovaný dotaz, říkám si, a začíná mi blikat kontrolka.💡Zuzko, polkni slinu a mysli, seš zrovna ve spotřebním sortimentu, takže jaké polštářky může mít na mysli? Malý zahřívací do kapsy, relaxační či komfortní? 🤔 Ještě by se tady v nabídce nějaký našel. Hlavně se prosím ujisti, že si slyšela správně, aby se nestalo jako minule, že si zákazníka málem poslala pro vložky místo pro vločky. 🤣 Takže pokládám doplňující otázku: „ Jaké polštářky máte na mysli? “ Zákazník: „ No takové plněné do mlíka. “ Takže odhad úplně vedle. 🙈 Zbývalo jen dodat: „ Cereálie? Čtvrtá ulička, vpravo uprostřed. “😎 Zákazníci mě umí občas potrápit a to mě baví. 😃 Docela by mě zajímalo, zda někdo provedl výzkum, proč zákazníci nějčastěji hledají sortiment čtvrté uličky (sůl, cereálie, čokoláda na vaření, šlehačka ve spreji, strouhanka, alkohol). Tahle ulička je prostě něk

Včera mi kolegyně povídá, že ji na prodejně zastavil chlap a říká ji: „ Jste to vy! “ Chvíle nechápavého ticha. „ No z toho plakátu! Prý je tam ještě jedna od vás. “ Nepřímo ji donutil, aby s ním šla na parkoviště a ukázala na tu druhou. 😃 😃 😃 No mě potěšil ten můj oblíbený důchodce, který mě poznal bezpečně a musel mi říct, že mám tu nejzářivější rtěnku ze všech. 😇 Překvapilo mě, že zákazníky těší, že jsme na tom plakátu vidět, že nejsme pro ně jen bezvýznamné tváře, myslela jsem, že to každý přejde bez povšimnutí. No celebrity. 😂😂😂 Velice dobře udělané PR, jsem ráda, že nás prodavačky zákazníci vnímají pozitivně. Když jsem psala svůj motivační dopis do Lidlu, uvedla jsem se, že: „ Práce v obchodě mě baví a považuji ji za smysluplnou a důležitou. “ Díky Lidlu to pro mě není jen fráze, takže já naopak děkuji Lidlu, že mi dal tuhle skvělou práci.

To vám jednou příjde týpek nalitý jak zákon káže s prázdným vozíkem do prodejny, zařadí se do řady a čeká na otevření pokladny číslo dvě, vytahuje peněženku a z batohu router Philips, který pokládá na pás. Pokladní markuje a artikl nenalezen (tohle zboží jsme nikdy neměli v nabídce), takže se volá VS a řeší se situace, co je to za zboží. Vše nakonec objasněno a zákazník odchází. Doteď nechápeme, proč si tohle cizí zboží přišel zákazník zaplatit do Lidlu, navíc k tomu nic jiného nenakoupil, víme jen, že měl docela dost nakoupíno a že to myslel vážně....  😂😂

Dlouho jsem přemýšlela, co mi chtěl jeden můj oblíbený zákazník, který mě nešetří prupovídkama, říct, když mi říkal, že: „Po víně respirátor a po pivě teda co?“ No docvaklo mi to nedávno. Vtipálek jeden. 😃 😃

 Včera jsem si po dlouhý době užila pokladnu, za prvé dětskou radost ze stikeez, které jsem dětem davála od zákazníků, kteří mi je nechávali na pokladně se slovy: „Dejte to nějakým dětem, já to nesbírám.“ Za druhé paní, u které jsem nestačila říct ani dobrý den a která mi předem hlásí, že aplikaci nemá. Zasmály jsme se, když jsem ji řekla, že je rychlejší než já. 😃 Prej mi chtěla ušetřit hlasivky, díky za tyhle zákazníky, kteří to berou s humorem! 🙏👍😁 A třetí zakazník, když mu oznamuji částku 664 a který se zarazí se slovy: „no skoro“. Tak mu říkám: „Ďábělské číslo byste asi nechtěl.“ a on odpověděl: „Co vy víte?!“ A tajemně mlčel. 😃 😃 Tohle jsou přesně momenty, kdy mě práce strašně baví. 😃 Jen mě mrzí, že jsem nelegitimovala týpka, který byl na hranici prokazatelnosti věku, prý je u nás zvyklý. 🙁 Nepřímo mu to bylo jaksi líto, jsem vyrozuměla. 😃 😃

To ke mně jednou cca před 15. h na káčku (hlavní pokladna) příjde kolegyně pekařka a ptá se co bych si přála na svačinku, jestli to bude to co minule. Ze začátku příjemný šok z takové pozornosti (pamatuje si co mám ráda 😲), která se denně nevidí, vyloženě jsem takový osobní přístup nečekala. Tak jsem ji řekla, že ano, že jako minule, obdržela jsem tedy příslib, že to v pekárně na mě bude čekat a zmizela. Vyvolalo to u mě velký úsměv a překvapení. No a pak mi to došlo, před dvěma dny jsem ji přímo před očima ohrozila jeden sladký sortiment, zrovna když konzultovala s vedoucí směny 16 hodinový výpek, takže to nebyla starost o mě, ale starost čistě pracovní.😃 Mít FA (chybějící artikl) na sladkým není zrovna to, po čem pekařka nejvíc touží, takže chápu, že proto udělala maximum. 😃 Každopádně má u mě palec nahoru, že to tak hezky zaonačila a udělala mi den hezčí.

Včera mě pobavil pan pokladní v Tescu, kterému nešla naskenovat jedna věc a tak si pro sebe říká: „ Že by to bylo zadarmo? “ Jakmile se mu to podařilo, pohlédl na zákazníka a dodal: „ Tak zadarmo to nebude, ale zadarmo vám můžu dát dobrou náladu, kterou mám. “ To je snad poprvé, co mě tahle hláška pobavila a hlavně nevzešla od zákazníka, ale od pokladního! 😂 Ono to první den bývá většinou vtipný, ale časem se vtip omrzí....😂

V pátek při největším náporu zákazníků jelo pět pokladen, hukot jak v úle, kolegyně z pětky potřebovala vědět ean na inoutovou rýží, tak volá na přední pokladny SOS, kolegyně ze dvojky najde papírek s nápovědou a volá na ni ean, kolegyně z pětky odvětí, že neslyší. Tak znova předčítá ean a v tom okamžiku vše na ostatních pokladnách ztichne, žádné šustění zboží, pípání skeneru, rachot válečků, ale vyniká do ticha jen její hlas, chyběl tomu jen závěrečný potlesk za přednes. 😃 Když jsem ji tam viděla, jak tam stojí a do ztichlého davu předčítá z papírku ean, jako by žádala zákazníky o uctění minuty ticha za prodavačky, které dnes musí být v práci. To ticho bylo nádherné, zákazník na mé pokladně neskrýval úžas na této souhře stejně jako já. :-)