V pátek při největším náporu zákazníků jelo pět pokladen, hukot jak v úle, kolegyně z pětky potřebovala vědět ean na inoutovou rýží, tak volá na přední pokladny SOS, kolegyně ze dvojky najde papírek s nápovědou a volá na ni ean, kolegyně z pětky odvětí, že neslyší. Tak znova předčítá ean a v tom okamžiku vše na ostatních pokladnách ztichne, žádné šustění zboží, pípání skeneru, rachot válečků, ale vyniká do ticha jen její hlas, chyběl tomu jen závěrečný potlesk za přednes. 😃 Když jsem ji tam viděla, jak tam stojí a do ztichlého davu předčítá z papírku ean, jako by žádala zákazníky o uctění minuty ticha za prodavačky, které dnes musí být v práci. To ticho bylo nádherné, zákazník na mé pokladně neskrýval úžas na této souhře stejně jako já. :-)
Já se z toho mýho zákazníka, staršího svobodnýho pána, který mě nešetří básničkama asi zblázním. 😂 Včera mě hledal na pokladně, kdepak je ta Zuzana, jestli má odpolední, že prý pro mě má básničku. Ale to bych nesměla mít skvělou kolegyni, která když ho odbavila na pokladně, tak mě vytáhla ze zázemí, kde jsem čekala na čipnutí a udělala mu radost. No a jak jsme se na sebe dívali před pokladnama, tak mi tu básničku střihl, v podstatě mi chtěl zalichotit a uvést do rozpaků zároveň jinak si neumím vysvětlit, proč mi tohle říkal: „Já vím, že pionýrky určitě nepamatujete, že jste byla na houbách, ale poslouchejte: My jsme malé pionýrky máme ještě malé dírky až budeme svazačky budem prc*t za kačky až budeme ženy míru budeme mít velkou díru.“ Kdyby jen věděl, že jsem ještě stihla být tou pionýrkou, že ten jeho odhad nebyl tak přesný.... 🙈😂😂😂😂
Komentáře
Okomentovat