Přeskočit na hlavní obsah

Odposlechnuto na pokladně

Kolegyně zdraví zákazníka: „Dobrý den…“ ale než to stačí doříct celé, tak zákazník na ni: „Aplikaci nemám!“, a když na to kolegyně: „Co prosím?“, tak jsem se musela začít smát, protože mi bylo jasný, že to přeslechla a zákazník to bude muset znovu zopakovat. „Aplikaci nemám, chtěl jsem vám jen ušetřit hlasivky!!!!“ Zrovna když zákazník šetří hlasivky pokladní, tak ona neslyší, no nezabili byste ji? 😃 😃 Většinou pozoruji, že takové šetření našich hlasivek ze stran zákazníků způsobuje, že si kolem toho povíme víc, než kdybychom tu slavnou větu na aplikaci dořekli celou. 😃 😃 Takže o žádném šetření nemůže být řeč. 😃 😃



Komentáře

Okomentovat

Populární příspěvky z tohoto blogu

No, jo v Albertě…

Ve frontě stojí takový dva staří pánové, evidentně se znaji, začínám obsluhovat toho prvního a povídám: „ Dobrý den, máte aplikaci Lidlu plus? “ „ Ne nemám, je pomalá, to ta albertovská je rychlejší. “ a ten druhej pán na toho prvního: „ No jo, ale v Albertě zas nemají takový krásný prodavačky. “ ❤ 😃
Okomentovat
Další informace

Pionýrky, svazačky a ženy Míru

Já se z toho mýho zákazníka, staršího svobodnýho pána, který mě nešetří básničkama asi zblázním. 😂 Včera mě hledal na pokladně, kdepak je ta Zuzana, jestli má odpolední, že prý pro mě má básničku. Ale to bych nesměla mít skvělou kolegyni, která když ho odbavila na pokladně, tak mě vytáhla ze zázemí, kde jsem čekala na čipnutí a udělala mu radost. No a jak jsme se na sebe dívali před pokladnama, tak mi tu básničku střihl, v podstatě mi chtěl zalichotit a uvést do rozpaků zároveň jinak si neumím vysvětlit, proč mi tohle říkal: „Já vím, že pionýrky určitě nepamatujete, že jste byla na houbách, ale poslouchejte: My jsme malé pionýrky máme ještě malé dírky až budeme svazačky budem prc*t za kačky až budeme ženy míru budeme mít velkou díru.“ Kdyby jen věděl, že jsem ještě stihla být tou pionýrkou, že ten jeho odhad nebyl tak přesný.... 🙈😂😂😂😂
1 komentář
Další informace

Ach ty děti…

Nedávno na mé pokladně okřikoval své ani ne pětileté děti tatínek, že by se jeden ustrnul, pořád mu někam couraly, kam neměly a on z toho byl značně nervozní. Bylo vidět, že by nákup chtěl mít co nejrychleji za sebou, stoupnul si přede mě a očima nálehal, ať si pohnu. A jak tak důrazně po těch dětech křičel, tak jsem se přistihla, že jsem měla strach udělat při markování chybu, abych jednu taky nechytla. ☺
Okomentovat
Další informace