Přeskočit na hlavní obsah

Ó happy day!

 Včera jsem si po dlouhý době užila pokladnu, za prvé dětskou radost ze stikeez, které jsem dětem davála od zákazníků, kteří mi je nechávali na pokladně se slovy: „Dejte to nějakým dětem, já to nesbírám.“ Za druhé paní, u které jsem nestačila říct ani dobrý den a která mi předem hlásí, že aplikaci nemá. Zasmály jsme se, když jsem ji řekla, že je rychlejší než já. 😃 Prej mi chtěla ušetřit hlasivky, díky za tyhle zákazníky, kteří to berou s humorem! 🙏👍😁 A třetí zakazník, když mu oznamuji částku 664 a který se zarazí se slovy: „no skoro“. Tak mu říkám: „Ďábělské číslo byste asi nechtěl.“ a on odpověděl: „Co vy víte?!“ A tajemně mlčel. 😃 😃 Tohle jsou přesně momenty, kdy mě práce strašně baví. 😃 Jen mě mrzí, že jsem nelegitimovala týpka, který byl na hranici prokazatelnosti věku, prý je u nás zvyklý. 🙁 Nepřímo mu to bylo jaksi líto, jsem vyrozuměla. 😃 😃




Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

No, jo v Albertě…

Ve frontě stojí takový dva staří pánové, evidentně se znaji, začínám obsluhovat toho prvního a povídám: „ Dobrý den, máte aplikaci Lidlu plus? “ „ Ne nemám, je pomalá, to ta albertovská je rychlejší. “ a ten druhej pán na toho prvního: „ No jo, ale v Albertě zas nemají takový krásný prodavačky. “ ❤ 😃

Pionýrky, svazačky a ženy Míru

Já se z toho mýho zákazníka, staršího svobodnýho pána, který mě nešetří básničkama asi zblázním. 😂 Včera mě hledal na pokladně, kdepak je ta Zuzana, jestli má odpolední, že prý pro mě má básničku. Ale to bych nesměla mít skvělou kolegyni, která když ho odbavila na pokladně, tak mě vytáhla ze zázemí, kde jsem čekala na čipnutí a udělala mu radost. No a jak jsme se na sebe dívali před pokladnama, tak mi tu básničku střihl, v podstatě mi chtěl zalichotit a uvést do rozpaků zároveň jinak si neumím vysvětlit, proč mi tohle říkal: „Já vím, že pionýrky určitě nepamatujete, že jste byla na houbách, ale poslouchejte: My jsme malé pionýrky máme ještě malé dírky až budeme svazačky budem prc*t za kačky až budeme ženy míru budeme mít velkou díru.“ Kdyby jen věděl, že jsem ještě stihla být tou pionýrkou, že ten jeho odhad nebyl tak přesný.... 🙈😂😂😂😂

Ach ty děti…

Nedávno na mé pokladně okřikoval své ani ne pětileté děti tatínek, že by se jeden ustrnul, pořád mu někam couraly, kam neměly a on z toho byl značně nervozní. Bylo vidět, že by nákup chtěl mít co nejrychleji za sebou, stoupnul si přede mě a očima nálehal, ať si pohnu. A jak tak důrazně po těch dětech křičel, tak jsem se přistihla, že jsem měla strach udělat při markování chybu, abych jednu taky nechytla. ☺