Přeskočit na hlavní obsah

Příspěvky

Zobrazují se příspěvky z srpen, 2020

V dnešním bezkontaktním světě nepotřebuji pětikorunu do vozíku...!

Tak těmito slovy komentovala jedna naštvaná starší zákaznice situaci, kdy jsme ji nemohli nabídnout kolečko, protože jsme v tu chvíli žádné neměli a ona tak byla nucena nakoupit si do příručního košíku. Přitom holky byly ochotny ji rozměnit jakoukoli bankovku, i když nesmíme rozměňovat. Tvrdila, že žádnou nemá, ale na mé pokladně platila paradoxně tisícovkou a ne bezkontaktně (podle jejího míněného světa, samozřejmě mi nákup nechala v odkládacím oddílu a šla si za vrácené peníze pro vozík. Přišla si vyloženě vylít zlost. Nikdy bych nevěřila, že to blbé kolečko může být velký problém. Proč se lidi chtějí rozčilovat k vůli takové blbosti? Také žijete v bezkontaktním světě, kde váš život závisí na kolečku do vozíku? 😁 

Ach ta puberta :-)

Ukázková situace: 3 pubertální kluci (11-12 let) čekali před pokladnou u parapetu na svého stejně starého kamaráda, od kterého se na moment distancovali. Stál ve frontě a na páse měl položenou krabičku s prezervativy. Když mi je zaplatil, tak se na ně otočil se slovy: „ Vidíte, vždyť na tom nic není!!! “ 😁 Jsou to ještě bezprostřední děcka, když jsem je viděla, měla jsem nutkání něco vtipného pronést, ale nechtěla jsem ho ztrapnit, napadlo mě se ho zeptat, zda prohrál sázku, ale bylo vidět, že se k tomu hrdinně postavil, aby byl poplácán kamárady po rameni… Když pak míjeli Lidl, tak jsem je viděla, jak si je venku rozpočítavají.  Pak vás taky pobaví, když se dva borci ročník 98 smějí tomu, když chci po nich prokázat věk, prostě jako malí puboši. :-) A těmhletěm lidem my prodávame alkohol. 😁 Ale jo, jám jim tu pubertu přeju... 😁  No a pak je tu další extrém. Sotva stačím namarkovat první pivo a požádat o prokázaní věku, tak už se mi zákazník sám od sebe prokazuje, přitom ročník 95! B

Kam pořád tak spěcháte?

Napsala mi již bývalá kolegyně z Lidlu, která se rozhodla prodávat v menší prodejně potravin, že je z ní vedoucí na prášky a říká ji: „ Kam pořád tak spěcháte? “ Musela se naučit pracovat pomaleji, neběhat a hlavně nikam nespěchat. Když jsem to tak četla, tak si říkám, že Lidl je už opravdu diagnóza a že teprv až z toho kolotoče člověk vypadne, tak zjistí, jak se honil. Hned po čipnutí náš pomyslný otáčkoměr výkonu se otočí na 100 % a tuhle hladinu si víceméně udržuje celou směnu mimo pauzu, pohybujeme se zrychlenou chůzí, občas i běháme (můj chlap mi teda říká, že bych měla běhat jen v sebeobraně), ale neběhejte, když potřebujete dodělat svou práci a zákazník na pokladně nepočká? 😁😁 V Lidlu žijeme opravdu rychlým tempem, ani si nedokážu uvědomit nějakou činnost, kdybychom zaměstnali jen oči. No su zvědává jak se to na nás podepíše. 😁😁 

Ztraceni v čase a prostoru

 Za svou pětiletou kariéru jsem zažila tři radikální přestavby, takže chápu, že ne každý zákazník to vezme s pochopením. Je zajímavé, když se podívám na harmonogram našich přestaveb (říjen 2015, květen 2017, únor 2020), že vám takový zákazník nakonec řekne: „ Vždyť jste to předělávali teprve nedávno! “ Ale, že to bylo před víc než rokem, si nechce vymluvit. 😁😁 Zákazníci vůbec ztrácí pojem o čase, zvláště když na příchod pokladní čekají necelou minutu, ale oni tam prostě stojí už půl hodiny!!!! Takže rok sem, rok tam, to je jedno. 😊 Nebo mě vyvede z míry pravidelný zákazník, který po půl roce od přestavby se mě zeptá na nějakou základní potravinu běžné potřeby, si říkám: „ Kudy chodil toho půl roku, myslí to vážně? “ 🙈 Prostě to přeskládáváme schválně, aby zákazník nic nenašel, to se ví! 😂😂😂

KARMA to je osud, víš?

Vemte si příklad ze mě. Jednou se mi stala taková… taková věc. Však to znáte. Platila jsem u nás v sámošce stokorunou a viděla jsem, že pokladní předchozímu zákazníkovi drobila stovky padesátikorunami, když mu vracela osmset… Když jsem zaplatila, tak jsem ji nabídla, že mám v peněžence ještě 4 stokoruny, jestli je nechce rozměnit, uvítala to a poděkovala mi… No a o den později na mé pokladně podobná situace, měla jsem v pokladním šuplíku poslední dvoustovku, zákazníkovi jsem se zmínila, že už nemám z čeho vracet, že mi chybí dvoustovky, že teda drobné nemusí hledat. No a pak jsem obsluhovala zákazníka stojícího za ním, který to slyšel a po zaplacení mi nabídl, že má dvoustovek plnou peněženku, že mi rád pomůže, vysázel mi dvoustovky za 2 tisíce! 😊 Jestli jste někdy měli prázdné pokladní přihrádky, tak víte, jak moc tohle pomohlo! 😊 A hlavně jsem nečekala, že se mi to tak rychle vrátí, když jsem pomohla jedné pokladní. Nebo jiná příhoda… Smysl pádlování (střídání odkládacího prostoru