Zápisníček pokladní z Lidlu

Vím, že v naší profesi se nesmíme divit ničemu, jinak bychom z údivu nevyšli, ale včera na pokladně opět perla, jedna starší zákaznice komentovala velký nákup asi za 1,7 tisíce mladé zákaznice před ní. Nahlas si brblala: „ Asi bude konec světa nebo co. “, nejdřív jsem nevěřila vlastním uším a raději dělala, že to neslyším, ale ona to zopakovala znova. Mladá paní se bránila, že je to nákup na týden. Bylo mi jí líto, že je vystavena posměchu, ale bohužel jsem se v tu chvíli nezmohla na slova zastání, což mě teď moc mrzí, protože ona byla zrovna tím vzorným příkladem zodpovědnosti, narozdíl od brblající zákaznice, která měla nákup o pár položek a evidentně si příjde nakoupit znova, co doma taky, že? Každopádně palec nahoru všem zodpovědným zákazníkům, kteří příjdou jednou za týden! 👍 ❤️

Včera v hodině „seniorů“ mě pobavila kolegyně, ale zároveň mi ji bylo líto, když do sluchátka volala SOS, prý jestli ji nemůže být přidělena asistenka prodeje, protože nezvládá najednou řešit milion dotazů zákazníků a potřebuje se ihned vrátit do pekárny. 😂😂😂

Píše se 12. listopad 2018, nevím čím to, ale na prodejně upoutávám pozornost obstarožných pánů, kteří mě vřele zdraví a lichotí mi. V tento den to ovšem dostalo novou úroveň, od jednoho takového jsem dostala pozvání na schůzku, kterou jsem ovšem odmítla. Vizitku mi vložil tajně při placení, nestihla jsem ani reagovat. Milá vzpomínka. ♥

Už druhý den sedím intenzivně na kase a musím říct, že mi ta rouška zúžila vidění, kdykoli skloním hlavu dolů, abych vytáhla drobný ze šuplíku, musím se od šuplíku odtáhnout, abych se mi rozšířil obzor, opravdu mi ve vidění pod sebe brání rouška, už se mi stalo, že mi zákazník v nestřeženém okamžiku položil na pult peníze a já čekala až se sbalí a zaplatí a pak když se nic nedělo, jsem se začala zajímat o platbu. Já ty položené peníze vůbec neviděla! Takže trapas, naštěstí to zákazník chápal, že mám ztížené podmínky. Díky roušce si ani nedokážu zkontrolovat, zda mám nějaké drobky na ehmm... na hrudníku. 😂😂 Ale to si nestěžuji, to jen postřeh na okraj dne, takové bezbarvé, nic neříkající tlachání upovídané tety. 😂

Kouzlo nechtěného. Lidl je jediný obchod, který dokáže s koronavirem držet krok. :-D Posbírala jsem pár střípků tak, jak šel čas v našem Lidlu. Od pondělí 13. ledna 2020 > Asijský týden : Ujišťujeme se, že nákaza koronavirem není tak nebezpečná a pravděpodobná, protože „Všechno, co pochází z Číny (made in China), nemá dlouhou životnost.“   Od pondělí 24. února 2020 >  Italský týden : Jsou lidé, kteří na svoji lyžovačku vzpomínají léta. Ale jsou i lidé, na jejichž lyžovačku bude léta vzpomínat celý národ.  Od pondělí 2. března 2020 > Lesk a čistota : Umýváme si ruce, jako bysme krájeli jalapenos pro celou várku nachos a měli jsme si hned sundat kontaktní čočky.  Od pondělí 9. března 2020 > Bombastiský týden : Koronavirus je tikající bomba.   Od pondělí 16. března 2020 > Retro týden : Zavřené hranice, zákaz cestování, prázdné regály, dlouhé fronty.  Od pondělí 23. března 2020 > XXL týden : Nechci zlehčovat situaci týkající se koronaviru. Ale takhle bysme mohli

Slovy Napoleona „Na vojně se mění situace každým okamžikem.“ tak těmito slovy by se dala popsat situace včera a dnes. Ještě v pondělí byla rouška v Česku aparátem podivínů, v carském Rusku pouze předmětem vášnivým debat v anarchistických kroužcích, ale dnes je její používání zcela běžné! V pondělí jsme na lidi s rouškou koukali s despektem a už v úterý to bylo přesně naopak! Musím říct, že i na prodejně se situace zklidnila i co počtu lidí a naši zákazníci šli vzorným příkladem (až na pár vyjimek), byla to přehlídka různých typů roušek, bylo vidět, že to lidi berou vážně, včetně seniorů a že i tomu od práce ušmudlanému dělníkovi to nebylo lhostejné. Velké díky patří ženám z Bystřice pod Hostýnem, kterým nejsou prodavačky lhostejné a které ve volném čase pro nás šijí roušky! ❤️ #rouškyvšem 😷 Zdroj fotky:  Bystrý Bystřičan

Včera jsem čelila dotazům: „ Kde máte Ramu? “ S lítostí jsem říkala, že Rama bohužel není. Když už se dotaz opakoval po několikáté, tak mě to přivedlo k otázce, proč lidi kupují Ramu? A tady je odpověď:  

Dneska se to moje zrcadlo u pokladní brány tak rozhicovalo, že mi naskytlo letní výjev - pána v letním triku, riflích a žabkách bez ponožek. Musela jsem se kounout dvakrát jestli dobře vidím. Lehký úsměv, prostě „ Léto je léto, když svět patří snílkům, když můžem jen v tílku ven jít… “

K moji kolegyni příjde na pokladnu od pohledu arogantní zákazník, namarkuje mu 10 rohlíků, zákazník se ani neobtěžuje říct, že chce platit kartou, to si musí kolegyně odvodit z jeho gesta, když kartou zamává. Karta udělá píp píp, kolegyně ho slušně požádá, aby to zkusil znovu, že ji to hlásí neznámý typ karty, zákazník se netváři, že by chtěl akci zopakovat a rozčiluje se: „ Cože? To si děláte prdel? Já mám platinovou kartu! “ Tahle reakce kolegyni zaskočila, stejně tak i dalšího zákazníka, který se hned ujal slova: „ Na to se vás pokladní neptala! “ Zákazník na to reagoval: „ Ty drž hubu šupáku! “ Druhého zákazníka to nechalo ale chladným a říká: „ Šupáku mi říká ten, který platí platinovou kartou 10 rohlíků a sám ma na sobě tepláky? “ Zákazník zrudnul, mezitím proběhla karetní operace, nezmohl se už na nic a s ostudou odešel. Zákazníci ve frontě z toho dostávali záchvat smíchu. Je fajn a potěší to, když arogantní chování vůči nám pokladním není některým zákazníkům lhostejné. :-)