Zápisníček pokladní z Lidlu

„Na Bělehrad!“ Jak by řekl Švejk... 😁 Aneb, když v práci nedáváte pozor a necháte nohu tam, kde nemáte. Je to má první zlomenina v životě a druhý pracovní uraz v Lidlu. V podstatě jsem naplnila tabulku statistiky, kdy mezi nejčastější pracovní úrazy v Lidlu se řadí řezné rány, zlomenina kotníku a popáleniny (pár záseků na ruce už taky mám). Oba kotníky na jedné noze jsou zlomený, což jsem nečekala, myslela jsem si, že je to naražený a že to za chvíli rozchodím. Bolí to jako čert. Je to takový zvláštní pocit, když do práce jdete po svých a domů se vracíte o berlích. Na pohotovosti jsem strávila 2 hodiny, když viděli mou jmenovku a pracovní oblečení, tak si prve mysleli, že jsem pošťačka, ale když jsem jim řekla, že jsem z Lidlu, tak hned to bylo jak se jim dobře v Lidlu nakupuje, a kdy postavíme nový Lidl v Přerově, a že platí dobře své zaměstnance (takže PR funguje na výbornou), no a taky mi stačili vyčinit, že prostě tu karamelovou zmrzlinu máme pořád vyprodanou! 😂 Pobavilo mě, když

Je to pár týdnů co jsem byla nakoupit v našem Lidlu, byla špička a jely všechny pokladny, přede mnou celkem fronta, stejně tak i na ostatních pokladnách a já se zadívala na jeptišku, která právě vyskládávala na pás, pěkně pomalu zvedala jednu věc za druhou jako ve zpomaleném filmu. Když jste se na ni chvíli divali, tak na vás přenesla klid, zvláštní aura se kolem ní vytvořila, najednou jste přestali vnímat okolní shon a hluk. Ten klid, resp. vědomí, že není kam spěchat, jsem ji záviděla. Kdybych byla za pokladnou, tak dopředu vím, že bych tyhle pomalý lidi proklínala, to je prostě deformace, jak všechno musí být rychle rychle, bohužel i ta pokladní nepřímo zákazníka nutí, aby byl rychlý. 😒 Od rána po čipnutí honíme čas jak na nějakým maratonu a zastavíme se až při odčipnutí v cílové rovince… Lidl nasadil laťku hodně vysoko a ještě nám přidal na výkonu, když nemůžeš, tak prostě přidej víc. Pracujeme ve stresu, že se něco nestíhá. Dá se ten stres dlouhodobě vydržet, připadně ho odboura