Nedávno na mé pokladně okřikoval své ani ne pětileté děti tatínek, že by se jeden ustrnul, pořád mu někam couraly, kam neměly a on z toho byl značně nervozní. Bylo vidět, že by nákup chtěl mít co nejrychleji za sebou, stoupnul si přede mě a očima nálehal, ať si pohnu. A jak tak důrazně po těch dětech křičel, tak jsem se přistihla, že jsem měla strach udělat při markování chybu, abych jednu taky nechytla. ☺