Zápisníček pokladní z Lidlu

Prupovídka pro dnešní den od „mojeho“ stálého a nahluchlého (proto věčně uřvaného) zákazníka, starýho vlka, se kterým jsem se zrovna potkala u vybalování alkoholu: „Kořalička, teta moje, pořád se mnou požďuchuje, kořalička teta má, ta se má.“ 😃 S takovou za chvíli vydám sbírku básní „Odposlechnuto v Lidlu“ .

Znala jsem to jen z vyprávění kolegů, kdy milosrdný zákazník zaplatil nákup za nějakou tu babičku v nouzi, no a včera jsem takového zákazníka měla na pokladně poprvé i já. Ještě při vybalování na pás, babička vtipně poznamenala, že by ji to zákaznice před ní mohla zaplatit, když se jejich nákupy vlivem posunu pásu začly spojovat. No a když došlo k oznámení částky, tak mi zákaznice říká, přimarkujte i ten druhý. No, předvánoční čas dělá své. 🙂

Už jsem tu o něm psala, oblíbil si mě takový starší pán, samotář, který hůř slyší, proto řve a který mě prupovídkama nešetří, no dnes opět perlil, dokonce si počkal, až obsloužím zákazníka, aby mi mohl zařvat tuto prupovídku k Mikulášovi: „Povídá mi Anděl, milý Zdeňku, přilétl jsem na peruti a na nadílku na*eru ti.“ Jako líbí se mi jeho styl, že se s tím s prominutím ne*ere , resp. že sympatie neskrývá, ale tož toto? Takhle mě vyvést z konceptu slušné pokladní. 🙈😂

To si takhle uklízím masovou truhlu, obklopena kyblíky, hadrem a puckou, balancuji na hraně chlaďáku, hlavou ponořená až na dno, kdy stačí jemné postrčení a jsem tam celá, když v tom okamžiku příjde za mnou zákazník a říká: „Dobrý den, já vím, že tu asi nepracujete, ale mohla byste mi prosím pomoc?“ Po chvíli nechápavého ticha, říkám: „Dobrý den, máte štěstí náhodou zde pracuji, s čím vám mohu pomoci?“ A jak jsme si to společeně vyšli do čtvrté uličky hledat hledanou věc, neodpustila jsem si poznámku: „Podle čeho jste usoudil, že tu nepracuji? Ale rychle jsem ji zamluvila, protože pak jsem si to rosmylela, že to vědět ani nechci. 😃  Pozn. ilustruční foto je nedokonalá „parafráze“ na jedno meme, který se mi původně do Lidl konceptu moc nehodilo.