Těmihle slovy by se dal popsat jeden pravidelný zákazník, který si mě oblíbil. Je to starší pán, oblečený do šusťákové soupravy a je prý nahluchlý, proto mluví nahlas, no kdyby jen mluvil nahlas, ale on vyloženě řve a z intonace hlasu by si člověk myslel, že je naštvaný a stěžuje si. Ale vždycky mu zazáří oči, když mě vidí, takže zlý, jak by se mohlo zdát, asi nebude. V minulosti mi střihl báseň: „Dívča, já za to opravdu nemohu, že máš oči, jak jasnou oblohu. Když se ti podívám do očá, celý svět se mnou zatočá.“ No jenže jak on nemluví, ale vyloženě řve, tak tuhle báseň po mně řval v první uličce, takže jsem si užila pár vteřin pozornosti, někdo by si tehdy mohl myslet, že si stěžuje na nedostatek citronů na vánočním trhu. Jako potěšil, tohle se mi stalo poprvé, co mi chlap na veřejnosti bez zábran něco takového osobního řekl. Těch básní nebo prupovídek mi už řekl několik, škoda, že jsem si je ze začátku nevryla do paměti. 🙈 No a dneska opět překvapil. Už pochopil, že mě najde v pekár